Ze kterých minerálů nedělat krystalovou vodu?
Minerály, ze kterých nedělat krystalovou vodu
Sepsala jsem pro vás základní seznam minerálů, ze kterých byste rozhodně neměli dělat krystalovou vodu, protože by ji mohly například kontaminovat toxiny, které se při kontaktu s vodou do ní rozpouští. Třeba takový lapis lazuli může obsahovat kousky pyritu, který do vody uvolní síru a tím se stává jedovatou.
Rozpustnost minerálů ve vodě vyjadřuje Mohsova stupnice tvrdosti, kde rozlišuje, zda je kámen dostatečně tvrdý, aby mohl být ve vodě, aniž by se rozpouštěl. Pokud minerál zanechá rýhu ve skle, má tvrdost větší než pět. Tvrdost byla důležitým měřítkem během určování drahokamů a polodrahokamů. Jako drahokam byl brán kámen s tvrdostí větší jak křemen (tedy 7 a více). Na vrcholu stupnice je diamant s tvrdostí 10.
Příklad tvrdosti některých minerálů:
- achát 6-7
- ametyst 7
- celestýn 3,5
- kalcit 3
- křišťál 7
- pyrit 6,3
- sádrovec 1,6-2
- zlato 2,5
- lapis lazuli 5,5
Základní seznam minerálů, ze kterých není dobré dělat krystalovou vodu vzhledem k obsahu dalších látek:
- angelit (rozpustný ve vodě, může obsahovat olovo)
- celestýn
- chalkopyrit
- fluorit
- granát (obsahuje hliník)
- hematit (rezne)
- jantar
- kalcit
- korál
- kunzit, labradorit, lepidolit (obsahuje hliník)
- lapis lazuli
- malachit, morganit, rubín, chryzokol, kyanit, akvamarín, sluneční kámen, safír, tanzanit, topaz, turmalín a azurit (obsahují měď)
- měsíční kámen (může obsahovat měď či jiné látky)
- pyrit (obsahuje síru)
- rodochrozit (obsahuje olovo)
- selenit (rozpustný ve vodě)
- tyrkys (rozpustný ve vodě, obsahuje měď)
Vždy je potřeba si pečlivě ověřit, zda je možné z konkrétního minerálu vyrábět krystalovou vodu. Pokud si nejste jisti, radši sáhněte po ověřené klasice. Základní seznam minerálů, ze kterých můžete dělat krystalovou vodu, najdete v tomto článku: Minerály vhodné k přípravě krystalové vody